Máme papeže! (Habemus papam)
Itálie/Francie, 2011, režie: Nanni Moretti
Žánr: Komedie, drama
Stopáž: 102 min.
Hrají: Michel Piccoli, Jerzy Stuhr, Renato Scarpa, Franco Graziosi, Camillo Milli, Roberto Nobile, Nanni Moretti
V Říme se právě koná konkláve. Cílem kardinálů z celého světa je zvolit nového papeže, zatímco na náměstí sv. Petra čekají tisíce lidí, aby mohli novou hlavu církve pozdravit. Kardinálové skutečně nakonec papeže vyberou – kardinála Malevilla, ovšem muž trpí úzkostí a strachem z nového poslání. Nepamatuje si nic, cítí se unavený a neschopný převzít břímě papežské stolice. Mluvčí Vatikánu se proto rozhodne k ojedinělému kroku – přizvat na pomoc psychologa, nejlepšího odborníka ve městě. Ten však není schopný svou práci vykonávat, neboť u papeže jsou neustále přítomni všichni kardinálové a lékař se nesmí ptát na nic osobního ani diskrétního. Poradí proto mluvčímu, aby vyhledal pomoc jeho ženy, také psycholožky inkognito ve městě. Tajná akce začíná – dopravit nového, lidem zatím neznámého papeže k doktorce bez vědomí kardinálů. Ovšem papeži se podaří utéci… jeho cesta za poznáním sebe sama začíná… Má svět skutečně papeže?
Režisér Nanni Moretti se pustil do jedinečného tématu. Volba papeže je jedním z nejvíce sledovaných obřadů po celém světě, ale málokdo si dovede představit, co se za zdmi svatopeterského chrámu skutečně děje. Vede diváky do míst, kam by se normálně nepodívali. Ukazuje nám, vtipnou a obyčejně lidskou formou jak, takový obřad probíhá, ale zároveň i to, co může daný jedinec v danou chvíli prožívat. Jelikož i kardinálové jsou jen lidé s obyčejnými lidskými starostmi, radostmi a obavami. Víra je mocná zbraň a opěrná berla, která dokáže pomoci v mnohých ohledech, ovšem jsou i takové stránky duše, kde je paradoxně bezmocná. Jak donutit někoho stát se hlavou všech věřícíh, když sám neví kým je? Jak zůstat sebou sama, když jako papež už nikdy nebudete ani na okamžik sami? Kardinálové kontrolují každý váš krok, každý rozhovor i lékařskou prohlídku! Je až neskutečné, kolik obyčených lidských starostí se v takové události ukrývá.
Režisér navíc nemá ani zábrany si do Vatikánu rýpnout. Ukazuje jak uzavřený a trošku i omezený svět to je. Stát uvnitř státu, kde nic nechybí – léky (které nejsou normálně k dostání), obchody, banka, knihovny… Ovšem je tomu skutečně tak, skutečně tu nic nechybí? Není Vatikán jednou velkou umělou bublinou, která má se světem venku jen málo společného? To vše jsou otázky, na které se snaží režisér upozornit diváka, ovšem neunudit ho k smrti. Pohled na Vatikán je podáván s humorem, nadhledem a pohodou, kde vládnou úžasné civilní herecké výkony a jednoduchá kamera využívající přirozených a pravých exteriérů jednoho z nejhezčích měst Evropy. Nevím, jak bych to řekla jinak. Jde o pěkný lidský film s inteligentním humorem založeným na detailech a příhodách ze života. Žádné výbuchy, žádné efekty a předimenzovaná ohlušující hudba. Jen lidský život za oponou Vatikánu a mimo něj.
Dávám 95%. Jde o velmi svěží, obyčejný jemně vtipný film, který umně kombinuje smutné a tísnivé okažiky papeže s živými a barevnými scénami kardinálů. Pobaví, neurazí a ukáže, že i církevní hodnostáři jsou obyčejní lidé, kteří umí opisovat, radovat se z dobrého jídla a pití, hrát hry a třeba i chybovat.
Související články:
- Máme papeže!
- Když vaše dítě posedne ďábel…
- Ošetřovatel (Zookeeper)
- Chris Pratt jako nový Indiana Jones?
- Hanna (Hanna)