Recenze: Rivalové
USA/Německo/VB 2013, režie: Ron Howard
Žánr: Akční, sportovní, drama, životopisný
Stopáž: 123 min.
Hrají: Daniel Brühl, Chris Hemsworth, Olivia Wilde, Natalie Dormer, Pierfrancesco Favino
Niki Lauda a James Hunt – dva rivalové a dva závodní jezdci. Jejich cesta až do stájí Formule 1 byla odlišná, stejně jako jejich přístup k jízdě. Jeden žil naplno a na neúnosné riziko, druhý promýšlel každý milimetr trati a byl dokonalý taktik… Dva symboly dvou různých přístupů k životu, ženám i sportu a dva muži soutěžící o ten nejvyšší post mistra světa. Jejich sláva a rychlost s sebou ale nesou i vysokou daň – formule jsou spíše rakve na kolečkách a pokud řidič havaruje, většinou to nepřežije. Jejich rivalita je žene ještě dál než ostatní, jsou rychlejší, odvážnější a naštvaní jeden na druhého, lze vůbec takový stav věcí přežít bez úhony?
Z kina jsem už dlouho tak nadšená neodcházela a to ani nemám řidičák! A co víc, po zatraceně dlouhé době jsem viděla téměř plný kinosál, pravda, nešlo o premiérový týden, tudíž se projekce přesunula do menšího sálu, ale stejně! Byla jsem tak nadšená, že vlastně ani nevím, kde začít. Ron Howard se do toho opřel a vytvořil film podle mého gusta. Příběh Nikiho Laudy jsem znala a přesto jsem byla během snímku napnutá jako kšandy a jakmile se rozezněly ohlušující motory formulí, na tváři se mi stejně jako většině (mužské části) publika rozhostil na tváři blažený úsměv. Závody jsou natočeny precizně, střihy dokonalou a jistou rukou jen umocňují celkovou dynaniku a napětí. Snímek neměl od filmařů velké naděje na kasovní trhák a tak si filmaři troufli to, co by v blockbusteru nemohli – je to surovější, reálnější a krvavější. Zvláště záběry z nemocnice jsou na můj vkus reálné a podrobné až moc. Na druhou stranu Niki i jeho rodina si v danou chvíli procházeli peklem, tak proč mazat divákovi med kolem huby. Vše navíc dokresluje naprosto dokonalá hudba z dílny Hanse Zimmera!
Stejně úchvatné jsou ale i kostýmy a i občasná zrnitost filmu, která náladu 70. let vykresluje dokonale. Nechybí vtip, peprné hlášky, krásné ženy a jednoduchý, ale přímý tah na branku. Nač se babrat v nějakých vztazích, láskách a zakulisních machinacích, když je stačí sdělit v jednoduché větě a dál ji rozvíjet v přehledných obrazech. Navíc měl Howard i jistou ruku při výběru herců – Hemsworth i Brühl odvádějí kvalitní práci, stejně jako zbytek jejich kolegů. A i jejich postavy jsou ve filmu vyobrazeny se vším všudy, sami se jistě přistihnete že jednu chvíli fandíte jednomu s tím, že ten druhý je totální idiot a za 10 minut zjistíte, že je to úplně obráceně. Skutečně nevím, co dodat víc. Jistě, některým odborníkům F1 bude asi vadit, že snímek úplně neodpovídá skutečnosti a že si filmaři historii trošku pozměnili, ale pokud odhlédnete od encyklopedických věcí, tak dané úpravy byly rozhodně ku prospěchu věci a výsledkem je perfektní film.
Dávám 98%. Úplnou stovku si dávat netroufám, jelikož si chci nechat nějakou tu rezervu, jestli se zadaří ještě něco lepšího. Ale zatím jde bezesporu o nejlepší film roku! A jak poznamenal můj muž, ten film je dokonale udělaný na mužský, ale i jako žena se určitě pobavíte, hlavní hrdinové jsou totiž pořádní chlapi. A nejlepší scéna? Enzo Ferrari a stopování Nikiho Lady v Itálii. 🙂 Ty fakt nemají chybu.
Žádné komentáře
Trackbacks/Pingbacks