Praho, má lásko
ČR, 2012
Originální název: Praho, má lásko
Režie: Tomáš Pavlíček, Jakub Šmíd, Viktória
Žánr: Drama, povídkový
Stopáž: 70 min.
Premiéra v ČR: 22. 11. 2012
Hrají: Jan Budař, Michal Kern, Jaromíra Mílová, Květa Fialová, Marie Doležalová, Alla Alexandrov, Matěj Nechvátal, Petr Jeništa, Jan Vondráček, Jiří Dvořák, Jakub Šmíd, Lucia Kajánková, Martin Müller
Zápletka: Povídkový celovečerní film Praho, má lásko natočili studenti Filmové a televizní fakulty Akademie múzických umění v Praze (FAMU). Pod vedením pedagogů a filmových profesionálů vytvořili intenzivní filmovou dílnu. Díky ní a vlivem genia loci pražských zákoutí vzniklo několik krátkých filmů, které tematicky spojuje vztah jejich tvůrců k bývalým industriálním místům. Nusle, Žižkov, Vysočany, Libeň, Smíchov, ale třeba i Bohnice jsou pražskými obvody, které dodnes ovlivňují a inspirují umělce. Na pozadí příběhů se historické památky mísí s moderními prvky velkoměsta.
Úvodní příběh s názvem „Panorama“ vypráví o složitém vztahu ctižádostivé fotografky (Jaromíra Mílová) a jejího syna, který pracuje jako messenger (Michal Kern). Díky fotografiím Pražského hradu se spolu snaží navázat ztracenou komunikaci. Hrdinkou druhé povídky „Právnička“ je cizinka (Alla Alexandrov), která si přišla do Prahy splnit svůj sen. Realita industriální Libně ale neodpovídá její představě. Aby vůbec dokázala přežít, naučila se klamat sebe i své okolí. Z každodenního stereotypu ji vytrhne náhodné setkání s řidičem tramvaje (Jan Budař). Ve slepé uličce se octli protagonisté povídky „Obyčejný jízdní řád“ (Marie Doležalová, Matěj Nechvátal) – Ona vyznává pevný řád ve všem, co dělá, On životem jen tak proplouvá. Jejich světy se protnou na jeden den, ale možná je toto setkání ovlivní na celý život. Poslední povídka „Tajemství památníku“ zkoumá nadpřirozené jevy odehrávající se v okolí Národního památníku na Vítkově. Dva novináři (Jakub Šmíd, Lucia Kajánková) pátrají po stopách minulosti, ale až jejich setkání s osamělým vrátným (Petr Jeništa) vrhne na celý případ jiné světlo.
Film Praho, má lásko nechává své postavy jezdit tramvajemi či bloudit ulicemi a poslouchá přitom jejich rozhovory. Hledají, kam vlastně jdou či jedou, přiznávají nejistotu, touží po nečekaném setkání. A zatím někde v pozadí tajemně prosvítá duch míst. Pro film je charakteristický cit pro realitu s pozvolným rytmem vyprávění, místy odlehčovaný nečekaným slovním humorem. Každý z autorů má osobitý názor a nezaměnitelný vypravěčský přístup. Všechny povídky jsou dokresleny živelným hudebním stylem v podání karlínsko-žižkovské kapely V(!)bezdud.
Praho, má lásko je netradiční povídkový snímek, který šťouchá a ukazuje, že láska a vztahy k Praze neodmyslitelně patří – současně k ní ale patří též hledání a nalézání. Tyto pojmy jsou vlastní i začínajícím tvůrcům, kteří svými svěžími pohledy na život ve velkoměstě upozorňují, že mladý český autorský film existuje.
Zdroj: Bontonfilm
