Králova řeč (The King´s Speech)
VB/Austrálie/USA, 2010, režie: Tom Hooper
Žánr: Drama, historický, biografický
Stopáž: 118 min.
Hrají: Colin Firth, Geoffrey Rush, Helena Bonham Carter, Guy Pearce, Jennifer Ehle, Derek Jacobi, Michael Gambon, Timothy Spall, Anthony Andrews
Princ Albert, Vévoda z Yorku trpí vadou řeči. Při veřejných proslovech má tendenci zadrhávat a trpí tím celá jeho rodina. Otec – král Jiří V. se ho snaží všemi prostředky donutit chopit se svého úkolu, zatímco věrná a milující manželka Alžběta se mu snaží pomoci všemi možnými prostředky, aby se vady zbavil. Albert tak chodí od jednoho logopeda k druhému a výsledkem je vždy veřejná ostuda a žádné zlepšení. Odmítá návštěvy u lékařů a nechce se s nikým o své vadě bavit, ovšem jen do chvíle, kdy Alžběta objeví muže jménem Lionel Logue. Má neortodoxní metody a svá pravidla, ale mohl by Albertovi pomoci. Evropou se totiž šíří hrozba druhé světové války a královský dědic Edvard VIII. hodlá díky lásce odstoupit z trůnu. Dalším v pořadí na královský trůn je Albert a jeho království teď potřebuje řečníka, který bude vhodným protipólem Hitlerovi.
Po úspěších, které film sklidil jsem si usmyslela, že to zkusím a jednou dám na filmové kritiky a odborníky a dobře jsem udělala. Králova řeč je jedním z nejlepších filmů, které jsem viděla. Je to komorní, je to lidské a nádherné. Vše stojí na výkonech dvou herců, jejichž osobnost dokonale vykresluje postavy, kterých se ujali. Colin Firth v roli Alberta doslova září a těžko uvěřit, že nikdy neměl vadu řeči. Klid a noblesa Geoffreyho Rushe naopak uklidňuje a dodává optimismus, díky kterému se člověk nevědomky nad filmem usmívá a říká si, že takových terapeutů by bylo potřeba na světě obrovské množství. Jednoduše paráda, oba pánové se hvězdně předvedli a zastínili vše a všechny. Na jejich výkonech film stojí a stojí dokonale a pevně. Více pochvalných slov asi není potřeba.
Stejnou mistrovskou práci však odvedli i ostatní členové štábu. Scénář dal všemu přesně takový prostor, jaký byl potřeba a dokázal vykreslit sílu i slabost obou hlavních postav. Poměrně atraktivní je i fakt, že věčně kamenná královna Alžběta II. nechala nás obyčejné plebejce nahlédnout do soukromí královské rodiny a požehnala snímku svým souhlasem, neboť hrdiny příběhu jsou její rodiče. Je zajímavé sledovat, jak člověka mění moc a konvence královského dvora a jak ničivé dokážou být velká očekávání, přísná výchova a nefungující rodina. Přitom je to opět právě rodina a přátelství, které dokáží tyto rány a chyby napravit. Příběh má neskutečnou sílu, protože je to obyčejný lidský příběh. Koruna na hlavě hlavního hrdiny je jen vedlejší rekvizitou, protože, to co z něj dělá krále je nakonec jeho manželka, přítel a sebevědomí, které díky nim získá. Ten film není o odstraňování vady řeči koktavého krále, ale spíše o zrození krále jako takového a o obyčejných běžných věcech, bez kterých by člověk neměl nic. I když právě příslušnost ke královské rodině a doba třicátých let dává příběhu punc originality a něčeho navíc.
Dávám 100%. Moc se mi to líbilo. Kdykoli se na snímek podívám znovu a určitě budu opět prožívat ty samé emoce, jako hrdinové. Protože je herci předvedli mistrně a tak civilně, že jim to člověk věří.
Související články:
- Kathryn Bigelow připravuje další válečný snímek
- Špatnej polda (The Bad Lieutenant: Port of Call New Orleans)
- Andy Serkins o režírování Hobita
- Recenze: Rivalové
- Hany
